Knihy s příběhem - proč?

Nechci, aby angličtina zůstávala jen v učebnici. Proto vznikají i naše vlastní příběhy – knihy, ve kterých se angličtina používá tak, jak má: v situacích, vztazích, rozhovorech, nedorozuměních, humoru i obyčejném životě.

Příběhy jsou psané tak, aby odpovídaly konkrétní jazykové úrovni a zároveň zůstaly skutečnými příběhy. Nechci texty, které působí jako cvičení převlečené za pohádku. Chci, aby tě zajímalo, co bude dál – a aby ses přitom nenápadně učil/a.

Proč právě příběhy?

Protože ve větách si člověk zapamatuje mnohem víc než v izolovaných slovíčkách. Najednou nevidíš jen slovo nebo gramatickou poučku. Vidíš člověka, který něco řekl, někam přišel, něco pokazil, něco hledá, něčemu nerozumí nebo se snaží z maléru nějak vybruslit. A právě díky souvislostem si začneš všímat frází, slovosledu i vazeb, které se pak mnohem snadněji vybaví při vlastním mluvení.

Příběh má být především příběh

Naše knihy nevznikají jako seznam gramatických jevů, které je potřeba za každou cenu nacpat do textu. Nejdřív musí fungovat příběh. Postavy musí působit živě, situace přirozeně a děj tě musí táhnout dál. Teprve potom hlídáme jazykovou úroveň, slovní zásobu a konstrukce tak, aby kniha nebyla zbytečně těžká, ale zároveň tě posouvala dál. Najdeš mezi nimi kratší příběhy, rodinné situace, humor, dobrodružství i delší knihy. Postupně přibývají další úrovně i žánry.

Anglicky, nebo anglicko-česky?

Většina knih vzniká ve dvou variantách.

Anglická verze je pro ty, kteří chtějí číst přímo v angličtině a češtinu už nepotřebují jako oporu.
Anglicko-česká verze umožňuje kdykoli zkontrolovat význam, porovnat větu s překladem nebo se k obtížnějším místům vrátit.

Nemusíš překládat každé slovo. Čeština může být jen záchranná síť ve chvíli, kdy ji potřebuješ. Zároveň si taky ale můžeš zkusit knihu z češtiny překládat do angličtiny - je to ideální stav, kdy si uděláš jasno, kolik toho už umíš a na co je potřeba se zaměřit.

Poslouchej, čti, opakuj

Ke knihám patří také audio. Můžeš nejdřív poslouchat a sledovat text, potom číst sám, opakovat jednotlivé věty nebo si část příběhu pustit znovu bez knihy. Čtení a poslech se krásně doplňují. Vidíš, jak se věta píše, slyšíš její rytmus a výslovnost a postupně ji přestáváš vnímat jako něco cizího.

Jak s knihami pracovat?

Klidně si nejdřív celý příběh jen přečti. Nemusíš při prvním čtení zastavovat u každého slovíčka a měnit příjemný příběh v gramatický rozbor. Pak se k němu vrať. Zkus si překládat některé věty zpět do angličtiny. Všímej si frází, které bys mohl/a použít ve vlastním životě. Opakuj je podle audia. Změň v nich člověka, místo nebo čas a vytvoř vlastní variantu.

A hlavně – dovol si chvíli prostě číst. Protože i angličtina může být něco, do čeho se začteš a na chvíli zapomeneš, že se vlastně učíš.

Co je cílem?

Neumět zpaměti další seznam slovíček. Ale postupně získat pocit:

„Tuhle větu znám. Tuhle frázi jsem už slyšel/a. Takhle bych to mohl/a říct i já.“

A přesně v tom okamžiku se jazyk začíná stávat skutečně tvým.